Jaroslav Hájek se narodil 3.3.1944.Jako profesionální řidič pracoval od roku 1965 v ČSAD (dnešní ICOM) v Počátkách. Byl také výborným fotbalistou.Jako záložník hrál nejprve za Jiskru Janštýn, pak za Sokol Javořice. Jako voják hrál za Duklu Bechyně. Po vojně nastoupil do počáteckého Spartaku. Působil také v Lokomotivě Č. Budějovice a v ostravském Baníku. Po těžkém zranění Achillovky musel fotbalu zanechat. Jeho zálibou je bezesporu včelařství. Vzorně pečuje o své úly a včely. Na podzim roku 2002 však o 70 ze svých 100 včelstev přišel kvůli melicitózní snůšce. Úporně se však snaží obnovit svá včelstva. Další z jeho ušlechtilostí je péče o krajinu. Mezi fotbalovými zápasy budoval tři roky rybník poblíž svého domu. Ze svými přáteli se také stará o kališťskou náves. S psaním textů začal v roce 1987. Pro Babouky tehdy napsal Kališťskou polku, která se stala prvním z jeho sedmnácti textů věnovaných přímo konkrétním místům. Za těchto 17 textů byl v Pelhřimově dne 31. srpna 2001 zapsán do Guinessovy Knihy rekordů, jako Nejplodnější autor písní věnovaných obcím České republiky. Pro Babouky napsal pak ještě dva texty, bylo to k valčíku Zaniklá studánka a polce Sto šenkýřek znám. Poté se rozhodl svou textařskou
kariéru ukončit. Osud ale rozhodl jinak. V roce 1989 se v Č. Budějovicích setkal s tamějším skladatelem Adou Doškem, se kterým až do skonu Ady Doška 9.9.1999 napsal 41 písniček, které na zvukové nosiče nahrály naše nejlepší dechovky a které byly také přeloženy do německého jazyka. Současně však spolupracuje s třicítkou našich nejlepších hudebních skladatelů píšících dechovku: Áda Školka, Vladislav Suda, Jan Lipold, Josef Pospíšil, Viliam Béreš, Antonín Pecha, Pavel Zedník, Vlasta Dvořák, Jan Slabák, Jiří Tesařík, Jiří Helán, Václav Maňas ml., Blahoslav Smišovský, Jiří Volf, Vladimír Pfeffer atd. Ve svém archivu má již zaznamenaných přes tři sta textů dechovky, ale také country (například text k písni Pavla Zedníka Svět se točí dál). Dnes je Jaroslav Hájek již v penzi, dál se věnuje svým zálibám a svými texty proslavuje naši malou vísku na úpatí nejvyššího vrcholu Českomoravské vrchoviny, Javořicí. Jeho texty zaujaly dokonce i pana Zdeňka Rychlého z Bojova nedaleko Prahy.
